Slavonice a Besídka

Slavonice jsou malé město na pomezí Čech, Moravy a Rakouska spadající do Jihočeského kraje. V současnosti mají Slavonice a přilehlé obce okolo 2700 obyvatel

Vznik města se datuje kolem 12. století. Nejstarší písemná zpráva pochází z roku 1260. Původně se jednalo o osadu, později o trhovou ves, která patřila pánům z Hradce (větev Vítkovců). Ves se pomalu rozvíjela v opevněné město. Od 13. století také zřejmě vznikal propracovaný podzemní systém, který sloužil nejen jako odvodňovací, ale zároveň i jako obranný systém města. Město výrazně ovlivnilo 14. století. Tehdy patrně došlo k rozšíření starší opevněné kruhovité osady o prostornější, mírně se svažující, tržiště směrem na západ (nám. Míru) a zároveň o tržiště směrem na východ v podobě rozšířené ulice (Horní nám.). Obě náměstí vytvořila středověká zástavba měšťanských domů postavených na dlouhých parcelách s úzkými dvory, jejichž zadní část zaplňovaly stodoly a hospodářská příslušenství.

Mezi těmito náměstími stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie s dominující městskou věží. Věž byla postavená v letech 1503-1549 pod vedením mistra Michala na místě bývalé sakristie kostela. Stavba byla provedena za velkého přispění cechu soukenického a stala se významnou dominantou města. Barokní přilbová střecha pak pochází z doby po požáru v roce 1750. Chrám Nanebevzetí Panny Marie je trojlodní bazilika o dvou polích křížové klenby a pětibokém závěru, budovaná od pol. 14. století do roku 1521, se střední lodí, zaklenutou až v 15. stol., kruchta pochází ze 17. stol., počátkem 18. stol. pak byly přistavěny barokní kaple.

Po celé délce severního a části jižního okraje města pak vznikly boční ulice s řadou malých domků (Dlouhá a B. Němcové). Dodnes se zachovaly části městského opevnění a dvě ze tří městských bran. Od konce 15. století pak bylo v okolí Slavonic zakládáno mnoho rybníků. V 16. století prožívalo město hospodářský rozkvět, došlo také k přestavbě všech domů na obou náměstích. Podoby domů se dochovaly až dodnes.Je možno zde shlédnout sklípkové klenby, průčelí domů s typickými štíty odvozené z italské renesance, cechovní místnosti s nástěnnými malbami. Nelze také zapomenout na bohatou sgrafitovou výzdobu (vedle psaníčkových sgrafit lze spatřit i složité figurální scény). Po roce 1600 stavební činnost ve Slavonicích ustala. Těžké doby zažilo město za třicetileté války. V roce 1575 mělo město 156 měšťanských domů z toho 28 na předměstí, po roce 1624 bylo ze 164 domů 73 pustých nebo vypálených. V roce 1680-1681 zdecimoval Slavonice mor. Z útrat a válek se město vzpamatovalo až na přelomu 17. a 18. století.

Bučovický zámek

Chtěla bych upozornit na jeden renesanční skvost, který se nachází v Bučovicích, ve městě, ve kterém žiji už 48 let.

Tím skvostem je bučovický zámek.

Bučovický zámek je unikátní stavbou italské renesance na sever od Alp. Na rozdíl od většiny našich renesančních zámků se nejedná o renesanční přestavbu staršího sídla (hradu či tvrze), ale o realizaci originálního projektu italské pozdně renesanční stavby typu "palazzo in fortezza" a celého rozsáhlého areálu včetně renesanční zahrady, hradební zdi a vodního příkopu. Rovněž umístění v údolí je pro tehdejší dobu neobvyklé. Projektoval jej Jacopo Strada, vzdělaný znalec umění, historik a architekt, který byl správcem uměleckých sbírek tří Habsburských císařů - Ferdinanda I., Maxmiliána II. a Rudolfa II. Pozoruhodné je arkádové nádvoří s 90 sloupy, které jsou bohatě vyzdobeny celkem 540 reliéfy, zobrazujícími válečné motivy, erby, fantastická zvířata a bytosti, maskarony a hudební nástroje. Kamenické práce prováděli Italové usazení v Čechách Elia Canavale a Antonio Silva.

Toskánsko (Toscana)

Toskánsko (italsky Toscana) je oblast ve střední Itálii, sousedící na jihu s Laziem, s Umbrií a Marche na východě, Emilií-Romagnou a Ligurií na severu a Tyrrhenským mořem na západě.

 Toskánsko patří bezesporu k nejhezčím italským regionům. Půvabná venkovská krajina se stále zelenými kopci, s vinicemi a olivovými háji, mezi kterými je tu a tam typická kamenná usedlost, vytváří spolu s krásnými písečnými plážemi tak půvabný obrázek, že si tuto krajinu musí zamilovat prostě každý. Není proto divu, že si tato oblast podmanila i známé světové osobnosti, které zde mají svá sídla a tráví v nich dovolenou.

Historie

  Ve starověku bylo    území dnešního Toskánska osídleno umělecky založenými Etrusky (latinsky Tusci), kteří vytvořili vyspělou civilizaci, a nazývalo se Etrurií. Etrurie však nebyl sjednocený stát, ale pouze konfederace měst. Vrcholu moci dosáhla v 6. století př. n. l., kdy ovládala velkou část severní a střední Itálie (včetně Říma) a také Kampánii s centrem Neapolis. Soupeřili s Řeky a Kartaginci, nakonec byli ovládnuti Římem, který sami založili, po vpádech Keltů v 5. - 6. století př. n. l..Následně se toto území dostalo pod vládu říší Ostrogótské, Byzantské a Langobardské. Za jejich vlády se Toskánsko rozpadlo na několik vévodství a domén. Po pádu Langobardského království roku 774 zde Karel Veliký vytvořil markrabství Toskána s centrem v Lucce, která byla součástí Italského království.Někdy v letech 1027-31 přičlenil Toskánsko ke svým územím nejmocnější muž tehdejší Italie, markrabě Bonifác II. Italský, hrabě z Modeny, Reggia, Mantovy a Ferrary, z rodu hrabat z Canossy. Po smrti markraběnky Matildy roku 1115 si nárokoval území Církevní stát, což vedlo k soupeření příznivců císaře a papeže. Avšak během 12. století dosáhly nezávislosti velké městské obce (Florencie, Lucca, Arezzo, Pisa, Siena, Pistoia aj.) a celé území si rozdělily.Postupně získala největší moc Florencie, ve které vládl rod Medici, který během 14. a 15. století ovládl většinu území Toskánska.

Region má rozlohu 22 990 km2, 3,5 miliónu obyvatel a dělí se na 10 provincií:

Santorini: Objevování bájné Atlantidy

Je mnoho bájí a legend dotýkajících se Santorini (nebo úředním jazykem Théry), tohoto nádherného ostrova v souostroví Kyklad. Tyto legendy se nevztahují pouze k historii ostrova, ale poukazují také na podobu jeho geologické skladby a jejího specifického utváření. Není pochyb o tom, že fáze jeho vývoje byly určovány děsivou aktivitou místních vulkánů, které však také byly u kořenů samotného zrodu ostrova.

Avšak – půda a krajina Santorini, barva pevniny a moře, které ji obklopuje, všudypřítomné světlo, hloubka a průzračnost obzorů – harmonické smaragdové obrazy – vytvářejí zcela ojedinělý celek, jehož mimořádná krása vás donutí zapomenout na přízračné okolnosti jeho vzniku a naopak zvýrazní jeho dnešní skvělý vzhled, který potvrzuje fakt, že Santorini je oprávněně považován za nejcennější perlu ve šňůře řeckého souostroví. Není člověka, který by zůstal chladný při neporovnatelně úchvatném pohledu na Santorini. Tento pohled na ostrov očaroval lidi všude po celém světě, takže Théra už více není malým odlehlým koutkem kdesi v řeckých mořích, ale naopak je obdivována estéty i romantiky, realisty i snílky, kteří si s opravdovým zanícením dopřávají možnosti seznámit se s ním.

Ermenegildo Zegna - Z Zegna

Style, sport, svádění - s těmito slovy se dá popsat nová vůně od Ermenegildo Zegna - Z Zegna.

Zegna Z je novinkou od Zegny. Je to elegantní, dřevitě kořenitá vůně pro moderního muže.

Složení: Hlava - bergamot, rozmarýn, Kasowari-ovoce, koření

Srdce - iris-kosatec, lískový oříšek, bílý pepř

Základ - pačuli, dubový mech, kašmírové dřevo

Více o Ermenegildo Zegna na http://www.zegna.com/